Ná pipipipi, ná ná...
aneb krmím ptáky jako divá a je mi to na...
Zatím se mi podařilo vykrmit trojčata od jiřiček, která se již začátkem podzimu vrátila zpět mezi své. Rorýsátka ale takové štěstí neměla a odebrala se do lovišť věčných.
Zatím posledním chovancem je opožděný "jiřička" Pipin, který se teprve učí létat. Vzhledem k tomu, že zbytek populace se už smaží na slunných jižních plážích, poletí Pipin na dovču až napřezrok.
Jak dál...
Pipina jsem dostala koncem srpna 2010. Už byl téměř přepeřený, ale jeho letové schopnosti se rovnaly nule. Ke vší smůle to tak zůstalo i začátkem září, kdy většina jeho příbuzných už pomalu odlétá na jih. První nesmělé létací pokusy nastaly v polovině září, kdy venku bylo počasí pod psa a přívalové deště by ho vycvičily spíše v plavání než v letu. A pak už bylo pozdě. Pipin už je sice letuschopný, ale sám. A vypouštět osamocenou jiřičku na pouť znamená dvě věci: 1. nikde není dostatek jídla na cestu a nedoletí včas, 2. stane se svačinou pro první poštolku. A tak zůstal.
Pipin onemocněl. V polovině října byl nalezen v hnízndě se zalepenýma očkama, splihlý a pokakaný. Nasadila jsem okamžitou léčbu. Očička jsem uvolnila a už je schopný koukat alespoň škvírkami, což mu stačí k nažrání. Stav jeho trusu se mi ale nelíbí. Zůstává jako pevná zátka u kloaky. Snad se to zlepší. A navíc má asi zraněnou jednu nohu, nějak na ní nešlape. Uvidíme, co s ním bude dál...
Zdravotní stav Pipina se nelepšil. Bolavou nožičku už nepoužíval a zánět do očí se mu stále vracel. A jeho následky byly fatální. Pipísek oslepl. V tomto stavu již nebyl schopen se sám nažrat a navíc velmi hrozilo rozšíření infekce do mozku. Jeho trápení bylo ukončeno 1.11.2010. :-(